Cíle politiky

V praktické politice a její teorii má veliký význam problematika cílů. Dá se možná říci, že výchozím a základním momentem tvorby politiky a její úspěšnosti je právě formulace cílů.

Rozbor cílů začneme rozborem pojmu vůle, za kterou budeme považovat projev reálných potřeb a zájmů ve vědomí člověka, přeměněných v popud, motiv jednání. Důležitá je zejména vůle velkých skupin lidí, národa, třídy, která je výslednicí vůle jednotlivých lidí, kteří mají určité společné, jejich postavením ve společnosti určené zájmy, které však nejsou svým obsahem totožné, je zpřesňována a dotvářena formou cílů organizací. Z hlediska politiky je důležitá zejména státní vůle, která se konkretizuje cíli státních orgánů.

Cíl je zkonkretizovaná a etapizovaná vůle. Je modelem předpokládaného výsledku činnosti. Představuje vyšší formu uvědomění zájmu, jeho poměření s možnostmi praktického uskutečnění. Zájmy a vůle se nemohou realizovat samy od sebe. Každý zájem a vůle předpokládá vyhlášení cílů.

V cíli je již obsažena hierarchie různých zájmů a vůlí. Určitý zájem může být a také zpravidla je vyjádřen různými cíli, které se mění podle konkrétní situace. Zájem je zpravidla abstraktní, zatímco cíl konkrétní. Cíl je spojen s nástroji, předpokládá prostředky realizace a jejich volbu. Cíl a zájem jsou různé fáze poznání a uvědomění.

Vztah potřeb, zájmu, vůle a cíle můžeme zjednodušeně vyjádřit na následujícím schématu:

úroveň ekonomiky —potřeby---------zájmy-----vůle---- cíle

Praxe ukazuje, že je třeba, aby cíle politiky splňovaly určitá kritéria. Při jejich nerespektování se omezuje kvalita cílů a možnost jejich splnění. Jde o následující kritéria:

* pojetí cíle jako celé soustavy cílů;

• vzájemný soulad cílů;

• hierarchičnost cílů;

• komplexnost cílů;

• vztah cílů k příčinám jevů, nalezení hlavního článku;

* reálnost cílů, respektování limitů cílů;

* ověřování správnosti vytyčených cílů;

* jasnost, konkrétnost a srozumitelnost cílů;

* přitažlivost cílů.

Ve společnosti existuje celá řada cílů. Dohromady však musí tvořit jednotný celek. Dosažení jednoho cíle nesmí znemožňovat splnění jiného cíle. Všechny jsou součástí hierarchistické struktury cílů, která je založena na přechodu od celkového k dílčímu, od obecného ke konkrétnímu. Jde tedy o vytvoření stromu cílů, o postupnou dezagregaci obecného cíle do pojmově stále konkrétnějších cílů. Přitom je důležitý soulad cílů obecných a dílčích, dlouhodobých a krátkodobých i jednotlivých dílčích politik. Určité dílčí cíle si mohou při nesprávné formulaci odporovat. Například cíle dosažení rovnováhy platební bilance a dosažení efektivnosti zahraniční směny mohou při jejich obecné formulaci působit proti sobě, protože rovnováhy platební bilance se často dosahuje na úkor efektivnosti směny. Jednotlivé cíle mohou mít vedlejší, negativní důsledky, které je třeba při tvorbě politiky brát v úvahu.

Realizace dlouhodobých cílů je pro toho, kdo je probojovává, většinou málo vděčná a jen málokdy nachází pochopení u širšího okruhu lidí. Proto se většina politiků vyhýbá všem skutečně těžkým problémům budoucnosti, aby neztratili okamžité sympatie. Neboť čím je větší dílo pro budoucnost, tím nesnadněji je zpravidla chápe přítomnost, tím těžší je probojovat, a tím vzdálenější je i úspěch. Úspěch a význam takových politiků je spjat obvykle jedině s přítomností.

Některé cíle, kterými se působí na voliče, lze zahrnout do tabulky, ovšem nástroje k jejich dosažení mohou působit opačně např. národní bezpečnost a zvýšení výdajů na armádu, snižování daní a omezování výdajů na školství a zdravotnictví, spojování lidí a omezování jiných názorů, evropské zájmy a omezování národní suverenity.

Chybou by byl subjektivismus, stanovení cílů politickou cestou bez ohledu na možnosti společnosti, zvláště ekonomiky. Cíle mají být reálné, ale na druhé straně musí maximálně náročně ovlivňovat celý rozvoj společnosti, vytvářet jí příznivé prostředí. Cíle je třeba 'stále ověřovat, zda je není třeba měnit vzhledem k změněným vnitřním nebo vnějším podmínkám, zda byl správně odhadnut budoucí vývoj, Důležité je také, aby byly jasné a srozumitelné, aby jejich plnění, nevyvolávalo pochybnosti, a aby si získaly podporu těch, kteří je mají plnit.

Při stanovení cílů politiky se uplatňuje dialektická jednota ekonomiky a politiky, proto nelze cíle stanovovat jen z hlediska "čisté" ekonomie; ale i vzhledem k jejich politickému dopadu. Každé důležité opatření v politice musí naopak vycházet z analýzy a prognózy v ekonomice.

Jaroslav Bálek,    kapitola z knihy Politika teoreticky i prakticky