Předmět politické vědy
Budeme-li tedy považovat politiku za vědu. Měla by v tom případě splňovat základní požadavky na vědu kladené.
Za vědu lze považovat systém objektivně pravdivých poznatků, které zevšeobecňují praxi, získávají se z ní a v ní se prověřují. Poznatky se podávají v abstraktně-logické formě prostřednictvím pojmů a kategorií. Je nejvyšším zevšeobecním praxe, dává poznání o podstatě probíhajících, jevů, procesů, zákonů. Věda je oblast teoretického poznání. Teorie má objasňovat fakta v jejich celku, odhalovat působení zákonů a spojovat je do jednotného systému. Vědeckost je třeba chápat historicky, co je vědecké v určité době, tak v jiné době již vědecké nemusí být. Lidské poznání není přímkou, ale jakousi spirálou a snaha přeměnit třeba kousek této křivky na samostatnou celou přímku je chybné.
Za předmět politické vědy lzepovažovat politické vztahy, tj. vztahy, jak už bylo v předchozím zmíněno, které se utvářejí při uplatňování politické moci; mocensky upravují podstatné a určující vztahy mezi velkými skupinami lidí. Do předmětu patří zkoumání a zobecňování praxe politiky, stanovení základních pouček a předpokladů její účinnosti, analýza politického myšlení, zkoumání metod aplikace vědeckých poznatků v praxi politiky, poznání zákonitých souvislostí a formování zákonů politického vývoje. Výsledkem zkoumání politické vědy jsou pak zejména politické kategorie a politické zákony, analýza vzniku, obsahu, rozvoje a vzájemných vztahů politických kategorií a politických zákonitostí.
Její předmět lze za daného stupně poznání rozdělit zhruba do třech základních okruhů.
Do prvního okruhu lze zařadit východiska a nejobecnější teoretické otázky politiky, její obsah a podstatu, kategorie a metodu, vztah k ostatním vědním disciplínám, obecné otázky subjektů, cílů, nástrojů.
Do druhého okruhu potom konkrétnější otázky její tvorby včetně nastínění postupů pro určité modelové situace vývoje.
A do třetího okruhu politickou analýzu a politickou prognózu.
Jaroslav Bálek, kapitola z knihy Politika teoreticky i prakticky