Propaganda

Pro politiku má obrovský význam propaganda. Za ní budeme považovat využití politických, filosofických, uměleckých a jiných idejí s cílem ovlivnění myšlení širších vrstev obyvatel za účelem vyvolání jejich významnější praktické činnosti. Před politickým převratem obvykle nastává převrat ideový, hluboký přelom ve vědomí a v náladách obyvatelstva. Politický převrat je ovšem extrémní případ, v menší míře se to týká i prosazení běžných politických opatření a ovlivnění výsledků voleb. Taky se někdy říká, že propaganda je uměním. Jejím úkolem je poukázat na určité skutečnosti, procesy, nezbytnosti a jejich význam obyvatelstvu přiblížit. Umění tkví v tom, dělat to tak, aby vzniklo všeobecné přesvědčení o nutnosti určité věci, o nezbytnosti a správnosti určitého procesu. Její působení by mělo být zaměřeno vždy na cit a jen velmi podmíněně i na tak zvaný rozum.

Propaganda by měla být lidová a přizpůsobena vnímavosti, řečeno možná trochu zjednodušeně a vulgárně, tak aby jí rozuměl a byl ovlivněn i ten největší pitomec. Vnímavost velké masy obyvatel k propagandě může být někdy omezená, stejně tak její chápavost, zato však zapomnětlivost veliká. Není to tím, že společnost by byla hloupá, ale má dost svých starostí a také není málo těch, které politika nezajímá. Lidé nesedí u televize a upřeně se na ní nedívají a nemyslí na něco jiného, ale když jí mají puštěnou, tak přitom třeba uklízí, vaří, perou, žehlí, jedí, čtou, hrají si s dětmi. Rovněž u novin čtou často jen titulky anebo kratší články než dlouhosáhlé rozbory a podrobné analýzy. Také třeba na internetu se, s ohledem na úsporu času, čtou většinou jen kratší články. Iluzí by jistě byla i myšlenka, že lidé čtou programy politických stran. Jsou i lidé, kteří věří všemu, co slyší, i kdyby to byla sebevětší pitomost. Na druhé jsou lidé, u kterých nevhodná propaganda může vyvolávat opačný účinek. Proto se každá účinná propaganda soustřeďuje jen na velmi málo bodů a ty pak heslovitě tak dlouho opakuje, až si určitě i ten nejméně pozorný čtenář nebo posluchač, může pod určitým slovem představit, co chtěla vyjádřit.

Zárodkem neúčinnosti propagandy bývá její dvojznačnost. Má se omezovat na málo bodů a ty dokola opakovat. Může se měnit, ale nesmí změnit obsah a musí vypovídat vždy totéž. Účinnost tkví v masivnosti jejího použití. Vytrvalost je první a nejdůležitější podmínkou úspěchu.

Úkolem propagandy není objektivně zkoumat pravdu, pokud je příznivá druhé straně. Jakmile propaganda připustí, že by mohl být třeba jen záblesk pravdy i na druhé straně, je už dán základ k pochybnostem o vlastní pravdě. Neboť pravda se někdy jen těžko rozpozná. Lidé jsou kolísaví a přemýšliví a mají sklon k pochybování a nejistotě. Mohou věřit více cizí propagandě, která si počíná jednotně. Je třeba brát v úvahu, že existuje také obrovská síla tradic a návyků ve vědomí lidí, hlavně v každodenním vědomí. Propaganda by je měla buď podporovat anebo naopak působit proti nim. Lidský mozek prý neustále skenuje své okolí a vyhodnocuje, do jaké míry se chování příslušného individua shoduje s chováním skupiny. Většina lidí má tendenci nevyčnívat a kopírovat svoje chování podle ostatních, a tak je velká pravděpodobnost, že se budou chovat stejně jako jiné vetší skupiny. Lidé se stávají členy určitých sociálních skupin, přijímají jejich chování, začnou pomalu měnit své chování a později to zpravidla většinou vede i ke změně jejich osobnosti.

Myšlení a činy určují především citové vjemy než racionální úvaha. Tyto pocity však nejsou komplikované, nýbrž jednoduché a jednotné. Zpravidla tu neexistují pochybnosti, jsou buď pozitivní, nebo negativní, právo, nebo bezpráví, pravda, nebo lež, a nikoliv napůl to a na půl ono.

V propagandě tak hraje důležitou úlohu heslo, krátké a výstižné.

V literatuře se dříve jako příklad úspěšného hesla uvádělo například "Všechnu moc sovětům", které jak se o něm psalo ovládlo v předvečer VŘSR v Rusku miliony pracujících. Komunistům u nás pomohly získat moc po roce 1945 třeba hesla jako: "Roztočte opět kola výroby", "Republice více práce, to je naše agitace", "Ať platí bohatí", "Dělník za rolníka, rolník za dělníka". Později bylo úspěšné heslo třeba "Socialismus s lidskou tváří". Nebo ještě později v době sametové revoluce "Láska a pravda musí zvítězit nad lží a nenávistí." Mnozí se tomu posmívali, což se u hesel někdy může stávat, ale mělo jistě svůj účinek.

V minulém století byla třeba oceňována anglická propaganda, která byla jednoznačná, neexistovaly u ní žádné polovičatosti, které by mohly podnítit pochybnosti.

Americká propaganda byla někdy považována za psychologicky správnou. Před druhou světovou válkou představovala německého vojáka jako barbara a připravovala tak dopředu na hrůzy možné války. Jevilo se to jako potvrzení toho, o čem poučovala, a to upevňovalo víru ve správnost tvrzení vlády a zároveň stupňovalo nenávist k nepříteli. Později nahradil Němce Rus. Ve velkém množství amerických filmů bojuje hodný Američan proti ďáblovi a zlosynovi, kterým je právě Rus, jelikož se to pořád opakuje, tak to vede k všeobecnému pohledu na Ruse jako na nepřítele.

Podle bývalého amerického prezidenta R. Reagana propaganda by měla přesvědčovat o tom, že Amerika je nejdůležitějším ochráncem svobody a míru, že americký způsob života je ztělesněním všech lidských potřeb. V žádném případě není přípustné poukazovat na protiklady americké společnosti, bídu značné části obyvatel, na ustavičně rostoucí zločinnost, narkomanii a jiné nedostatky a vady. Viděl velký význam rozhlasu a televize. V době komunismu 40 amerických rozhlasových stanic vysílalo nepřetržitě na území SSSR, dnem i nocí, ve 23 jazycích. Také poukazoval na to, že nedosáhne-li se toho, aby k jejich mikrofonům v rozhlase a televizi přišli naši lidé, jsme odsouzeni k nezdaru. Snažíme se nasadit svého člověka do kremelské nomenklatury, a ještě lépe do politbyra, odkud by řídil hromadné sdělovací prostředky.

Za socialismu se propaganda zaměřila na kritiku zahnívajícího kapitalismu, ale moc lidí tomu nevěřilo, protože většinou neměli možnost se o tom sami přesvědčit.

V mezinárodní vztazích postupně nabylo zásadního významu ovlivňování veřejného mínění. A protivníka pomocí něj ovlivňovat zevnitř, rozvrátit, využít jejich vnitřních chyb a vnitřní slabosti, ovlivňovat výchovu nových generací.

Již zakladatelé dělnického hnutí považovali za nezbytné vytvoření tiskového orgánu své politické strany. Bývalo zvykem, že každá politická strana měla svoje noviny. Vznikla tak konkurence novin, které se musely prosazovat nejen svou kvantitou ale i kvalitou. V době socialismu měla komunistická strana své Rudé Právo, lidová strana Lidovou demokracii, socialistická strana Svobodné slovo, odbory Práci a zemědělci Zemědělské noviny. Dosti novin politických stran vycházelo i za první republiky. Dnes tisk zpravidla vlastní velké nadnárodní společnosti nebo různí oligarchové a ten také často vyjadřuje jejich zájmy, a ne národní zájmy zemí, kde vycházejí. Tisk je politickou mocí. Vliv na rozhodující sdělovací prostředky umožňuje monopolizovat výklad smyslu a cílů opatření a ovlivňovat jejich přijímání.

Jaroslav Bálek, kapitola z knihy Politika teoreticky i prakticky