Vztah politiky a ekonomiky

Pro zkoumání politiky je zvlášť významný její vztah k ekonomice, neboť její úspěch závisí na správném teoretickém pojetí tohoto vztahu a na jeho správné praktické aplikaci. I přes jejich relativní samostatnost pohybu mohou existovat pouze v dialektické jednotě, závislosti a souvislosti. Rozvoj ekonomiky upevňuje politickou moc, podporuje politickou stabilitu, naopak politická opatření ovlivňují rozvoj ekonomiky. Politická a ekonomická opatření musí být v jednotě, navazovat na sebe. Rozbíjet jednotu ekonomiky a politiky může mít negativní důsledky. Ve vztahu ekonomiky a politiky má ekonomika určující místo (hovoří se o prvotnosti ekonomiky), které vyplývá ze vztahu základny a nadstavby. Výrobní vztahy jsou základem všech dalších vztahů ve společnosti a tím i vztahů politických. Ekonomika na určitém stupni vývoje vyvolává vznik politiky, která se stává nutností a je podmínkou dalšího vývoje ekonomiky. Příčinou vzniku politiky je určitý stupeň rozvoje výrobních sil, a to na jedné straně tak vysoký, že vyvolal dělbu práce, a na druhé straně tak nízký, že dělba práce spjatá s tímto stupněm vyvolává nerovnost.

Ekonomika vytváří objektivní podmínky, ve kterých politika působí. Prvenství politiky a zpětné působení politiky na ekonomiku nelze realizovat libovolně, ale pouze v souvislosti s odpovídající určité úrovni rozvoje ekonomiky. Rozvoj politiky a ekonomiky musí jít spolu ruku v ruce. Stejná politika může někdy urychlovat a jindy brzdit hospodářský vývoj. Některé aspekty politiky ne vždy odpovídají novým ekonomickým podmínkám a způsob řešení tohoto protikladu je právě v zesouladění vztahu politiky a ekonomiky.

Určující vliv ekonomiky na politiku má praktický i teoretický význam. Analýza ekonomiky přináší poznatky, které umožňují realizovat efektivní politiku. Každá změna v ekonomice se projeví i v politice a naopak. Důkladně nelze probrat téměř žádnou národohospodářskou otázku, aniž by se nezkoumal zároveň její vztah k vnitřní a vnější politice a naopak. Každé důležité opatření v politice musí naopak vycházet z hluboké analýzy, syntézy a prognózy v ekonomice.

Pro zkoumání vztahu ekonomiky apolitiky se ukazuje jako důležité věnovat pozornost vymezení ekonomiky, neboť nelze přesně pochopit logiku a anatomii politiky, když nepochopíme logiku a anatomii ekonomiky. Ekonomika byla často v literatuře chápána úzce. V období socialismu byla redukována, jak se často říkalo, na její podstatu jako historicky určitý souhrn výrobních vztahů, jako ekonomická základna společnosti. Taková abstrakce je snad možná pro zkoumání základních otázek a vztahů. Nepostačuje však pro vyšší stupeň konkrétnosti, pro otázky politiky a její aplikace v konkrétních podmínkách. Vztah politiky a ekonomiky je nutno posuzovat na různém stupni abstrakce.

Pro zkoumání specifik daného období je důležité spolu zkoumat obecné, zvláštní a jednotlivé. Ekonomika má svou specifiku v rámci jednotlivých etap jejího vývoje a jednotlivých zemí. Je souhrnem hospodářských činností na určitém území. Patří sem výroba, rozdělování, směna a spotřeba statků a služeb. Zahrnuje různá odvětví, podniky, technologii, výsledky činnosti, rozdílný je i podíl jednotlivých forem vlastnictví. Ekonomika může ve své jevové podobě vykazovat nekonečné variace a gradace, které je možné pochopit jen analýzou těchto empiricky daných okolností.

Politika má prvenství před ekonomikou i v tom smyslu, že bez správného politického přístupu k věci vládnoucí skupina neudrží svou moc, měla by prosazovat její základní cíle v ekonomické oblasti a vytvářet dostatečný prostor pro rozvoj hospodářství. Jakmile tento prostor politika přestane poskytovat, dostává se do protikladu s rozvojem vědy a výroby a vážnou brzdou dalšího rozvoje. Ve vzájemném vztahu ekonomiky a politiky, jde o vztah objektivního a subjektivního, o míru správného vztahu a souladu v určitém období. Chybné může být na jedné straně přeceňování politiky v tomto vztahu a na druhé straně zase její podceňování.

V Československu po druhé světové válce došlo k úplnému zestátnění soukromého sektoru včetně živnostníků, což bylo i krokem k likvidaci možné opozice a posílení moci komunistické strany. Později vzniklé hospodářské problémy, zejména nezdar třetí pětiletky, vyvolaly i určité politické změny s potřebou přijetí ekonomických reforem, které se ale nedůsledně realizovaly právě z obavy politických komplikací.

Tyto cesty se, ale postupně vyčerpaly. Opět se projevovaly rozpory mezi vedením strany a ekonomy. Například Novotný zprvu považoval za příčinu potíží lajdáctví, školácké chyby v plánování, později se začal podle jeho slov přiklánět k názoru dalších soudruhů, že jde o sabotáž. Ke znovu nastartování ekonomického růstu začaly intenzivní práce teoretické i praktické fronty na nové ekonomické reformě. Podle Novotného to ale nebylo nic jiného, než obratně maskovaný plán k obnově kapitalistického systému

Po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy vedení komunistické strany usilovalo podpořit nastupující normalizaci ekonomickými opatřeními. Zlepšování životní úrovně obyvatelstva se považovalo za nezbytný předpoklad prosazení politických opatření. Těsně před Vánocemi 1969 vláda vyhlásila zákaz zvyšování cen základních potravin a energií. Další rok byly zavedeny státní mateřské příspěvky, o několik let později došlo ke zvýšení rodinných přídavků a stát založil systém výhodných novomanželských půjček. Začala i rozsáhlá výstavba panelových sídlišť. V páté pětiletce, která začínala rokem 1971, ekonomický potenciál země vzrostl zhruba o jednu třetinu. Hlavním cílem bylo zvyšování životní úrovně a upevňování životních jistot. Spotřeba potravin vzrostla o dvacet tři procent a prodej spotřebního zboží o třicet sedm procent. Do nově postavených bytů se nastěhovalo dva miliony lidí, bylo postaveno šest set čtrnáct tisíc nových bytů, to je o sto čtrnáct tisíc více než stanovila sjezdová směrnice. Významně se zvýšila porodnost, celkový počet dětí se zvýšil o půl milionů. V následující šesté pětiletce byla hlavní pozornost opět věnována životní úrovní, která byla spojena s prvořadým celospolečenským úkolem stanovením soběstačnosti ve výrobě zrnin a dalším zvyšování celkové soběstačnosti ve spotřebě potravin. Postupně se však vytvořila nerovnováha ekonomiky a jejímu obnovení dala přednost sedmá pětiletka před dynamikou ekonomického rozvoje. Sociální kvalita života se začala zvyšovat, čímž odpor lidí k normalizačnímu režimu slábnul a měnil se v jakési tiché přizpůsobování.

Po roce 1989 politická opatření vedla k rozbití státního monopolu v hospodářství, téměř stoprocentní privatizaci téměř všeho, silnému přílivu zahraničního kapitálu, rozbití zemědělských družstev. Uvedená politická opatření však nevedla k požadované ekonomické prosperitě, což bylo patrně způsobeno jejich urychleným přijímáním bez náležité politické a ekonomické analýzy a prognózy.

Jaroslav Bálek,   kapitola z knihy Politika teoreticky i prakticky